Posted by : Deever 11. prosince 2013

Je čas na krátkou dovolenou. Po čtyřech měsících studia v nikaragujském Leónu proloženými občasnými výlety, je na čase vyrazit na cesty. 

Tak já bych s dovolením šel.
A kam vlastně jedu? Projeďte se prstem po mapě. S Lorenou vyrážíme z Leónu do San Carlos na opačném břehu Lago Nicaragua, kde nám hrozí nám akutní předávkování zážitky z řeky vinoucí se tropickým pralesem a stovek jezerních ostrůvků v její deltě. Na lodi taktéž překročím o více než několik dní později kostarickou hranici a budu pokračovat do San José, kde kromě setkání s mým bývalým spolubydlícím taky omrknu nějaké to zlato a budu si užívat drsných protikuřáckých zákonů. Pak je čas na karibské pobřeží - národní park Tortugero by měl poskytnout dostatek vyžití i obyčejnému klukovi z malého města, který rozlišuje přírodu jen na jedlou a zbytečnou. A pak zpátky na západ, do Liberie a k vodopádům Llanos de Cortés, kam se musím vrátit a něco tam zanechat.

A dál? Zpátky do Nikaragui. V San Juan del Sur jsem byl, v Granadě bych už mohl dělat průvodce. Takže vyrazím do Masay a Los Peublos Blancos, kde jsem byl zatím jen jednou, pár dní si tam budu a jako maloměšťák aspoň uvidím, jak vypadá venkov. Cílem je i chatrč, kde se narodil Augusto Sandino (to je ten pán, co ve dvacátých a třicátých letech střílel gringos) a mimořádně živá sopka, údajně jedna z nejlepších tady v Nikaragui.

Ta chatrč je tak slavná, že to dotáhla až na pětistovku.
Od té doby je to otevřené. Nemám pevný itinerář, jen pár míst, která opravdu chci vidět. Až uvidím, co chci, tak se rozhodnu kam dál. Hlavně i v souvislosti s časem, koneckonců, zbývá mi jenom měsíc. Netuším, kdy přesně se vrátím do Nikaragui a jak dlouho se mi bude chtít kde zůstat. Spousta věcí se teď v létě zlepšila. Epidemie horečky dengue opadá, už týdny nikdo neumřel a i přes více než osm tisíc případů za posledních šest měsíců už se zdá, že to přátelé z rodu Aedes Aegypti konečně zabalili. A i když západní pobřeží to schytalo ve velkým, měl jsem zatím kliku (a peníze na repelent a moskytiéru, já vím). Moje španělština se taky zlepšila, už umím říct i komplikovanější věty jako "nechci tvoje falešný rolexky", "já vím, že ta jízda má stát třicet a proto vám šedesát nedám" a "pošli mi jsem jednu Victorii, zlato", takže myslím, že jazykově připraven jsem. A se šušní je to taky v pohodě, vo tom žádná.

Protože smartphonem už nedisponuji, nezbývá mi nic jiného, než se stran fotek spolehnout na spolucestující a stran internetu na kavárny (v každé větší vesnici všudypřítomné jak tady, tak na jihu). Sledujte Twitter, follower-friendly Facebook a sem tam i Flickr.

Leave a Reply

Subscribe to Posts | Subscribe to Comments

Honza Andrš. @Deever

Čtyřiadvacetiletý minimalista a liberální zrůda. Strávil půl roku v Nikaragui. Oblibuje koloběhu.

Doma na Deever.cz.

Archiv

- Copyright © Nevzpomínám si [.cz] -Metrominimalist- Powered by Blogger - Designed by Johanes Djogan -