Posted by : Deever 8. října 2013

Pojďme si povídat o nikaragujské nátuře. 

V průvodcích se dočtete, že Nikaragujci jsou vstřícní a milí lidé, kteří budou trpěliví k vašim jazykovým limitům, většina z nich se s vámi bude chtít seznámit a podiskutovat prakticky o čemkoliv. A nebudou se vyhýbat ani politickým tématům, dokonce ani literatuře. Lonely Planet dokonce tvrdí, že jsou milovníky poezie a že není neobvyklé, že vám prostý Nikaragujec ocituje kus zbožňovaného Rubéna Daría a přihodí i vlastní kousek literárního talentu (to tam vážně píšou!). To je poněkud odvážné tvrzení, vzhledem k tomu že zdejší gramotnost teprve nedávno přeskočila šedesát procent a "obyčejný člověk" je rád, že si od něj koupíte pytlík ledu za čtyři córdoby. 

Co provedla Toyota padesátikilové dívence se dočtete dále v článku (obrázek odtud).

Tak jdi jinam, bílá tlamo

Ano, Nikaragujci jsou milí a vstřícní lidé, hlavním důvodem je však syrová pragmatičnost, protože většinou chcete něco po nich a zároveň jim za to chcete něco dát. A protože jste chele, tak nebudou váhat vás natáhnout. Moje výlety na cyklotrh za konstantními drobnými opravami předraženého kola by mohly vyprávět. Až po čtvrté návštěvě se mi podařilo u "mého" opraváře dostat na cenu, kterou platí místní. Třeba přiznat, že handlování sice moc nefunguje ("Tak si jdi jinam, bílá tlamo."), ale když mají cenu napsanou u zboží (typicky v kamenných obchodech), tak platíte fér. 

Trable nastávají v okamžiku, kdy nejde o peníze. Ačkoliv je drtivá většina Nikaragujců věřící, miluj bližního svého jako sebe sama (Matouš 22, 39) platí jen vocaď pocaď. Pojďme si to zcela nevědecky ukázat na několika příkladu vyrvaném z kontextu. 

Holka s růžovým kolem

Moje sousedka, drobná devětadvacetilá blondýnka z Rakouska, jela na svém parádním růžovém kole do hodin němčiny, které tady za mrzký peníz od Nationalratu vede. Je potřeba říct, že (zejména) osamělé slečny a paní světlejší pleti tu v ulicích požívají obzláštní pozornosti, pískání a mlaskání nevyjímaje. Nic dalšího jim nehrozí, ale místní cheleros si vás okouknou a hvízdnou si (u mě to z nějakého důvodu neplatí). 

Po cestě na hodinu ji v centru Leónu předjížděl nový asijský pick-up bez poznávací značky (na poznávačku tu můžete čekat i tři roky). Řidič se musel nečekaně vyhnout bordelu v protisměru a tak nebohou R. drcnul zleva a ta se poroučela na pravobok. Slušný řidič by zastavil a zeptal se, jestli náhodou nemá otevřenou zlomeninu, přerušenou míchu nebo odřené koleno a vzal ji k doktorovi nebo do funébrhausu (na sanitku by taky mohla čekat do smrti).

Pragmatická úvaha však zvítězila nad Matoušem, cabrón dupnul na plyn a zmizel jako pára nad hrncem sopa de pollo. Nebohá R. měla naštěstí jen nechutně odřené a naražené koleno. A proč náš snědý hrdina zahnul kramle? Ze stejného důvodu, jako na ni jeho soukmenovci pohvizdovali. Protože je bílá a byly by s ní trable. Volala by se policie, musel by platit pokutu a/nebo odškodné, možná i výlohy za léčbu. Pro někoho, kdo musí krmit nenažraný Hillux s výrazem šviháka, to nebyla těžká volba. Zarážející je však jednání ostatních kolemjdoucích - nikoho ani nenapadlo ji nabídnout pomoc, asi zrovna kolem nešly žádné jeptišky. R. si sebrala svoje kolo a se slzami v očích došla tři zbývající bloky do rezidence po svých. Její koleno sice vypadá jako něco, na co byste nechtěli sáhnout ani sousedovým klackem, ale prošlo jí to bez trvalých následků. 

Moje kolegyně M., ostřílená cestovatelka, co v týhle zemi už pět měsíců prožila, mi radila: "Vem si s sebou hlavně dobrou náladu a úsměv." Jo, měla pravdu. Občas je potřeba šáhnout do zásob. Mimochodem, plánuju vyrazit i do různých přirozeně veselých míst, jako je třeba nemocnice nebo sirotčinec, a to bude teprve sado. Těšte se a buďte dobrý.

Leave a Reply

Subscribe to Posts | Subscribe to Comments

Honza Andrš. @Deever

Čtyřiadvacetiletý minimalista a liberální zrůda. Strávil půl roku v Nikaragui. Oblibuje koloběhu.

Doma na Deever.cz.

Archiv

- Copyright © Nevzpomínám si [.cz] -Metrominimalist- Powered by Blogger - Designed by Johanes Djogan -