Posted by : Deever 26. září 2013

Aneb jak jsem měl kurevskou velkou kliku.

León je celkem bezpečné město a Nikaragua je celkem bezpečná země. Ale neříká se tomu tady "třetí svět" jenom tak z hecu. Představte si, že s vaší francouzskou kamarádkou vypijete láhev sedmiletého rumu a po krátké návštěvě místního gaybaru chcete jít domů. Problém je, že jsou dvě ráno, váš telefon je vybitý a jediný taxík, který potkáte, je plný, až se mu vyvrací dveře.


Tak jdete. Jdete ulicemi, kterými jezdíte na kole, jdete ulicemi, které znáte. Navíc máte slušný orientační smysl, takže šance, že se ztratíte, je malá. Ale než si hodíte kostkou, připočtěte postih za to, že jste nalitý jak posádka Kursku a vaše hlava má jiné starosti, než se soustředit na cestu. A zatímco skřítci ve vaší hlavně nadšeně debatují nad tím, že ředitelka Francouzské aliance vypadá jako Matka z HIMYM, tak se ztratíte.

Můžete se to stát každému. Ti, co mě znají, ví, že je těžké se se mnou ztratit, ale jsou mezi nimi i tací, kteří se se mnou ztratili v Budapešti, na Vysočině nebo v Příbrami. Měl jsem jít na sever a šel jsem na západ, pryč z centra, do hlubin Barrio Sutiava. Je to pěkná část města, s neobvykle vysokým poměrem původních obyvatel, ale není to místo, kde byste v noci chtěli být.


A pak vás mine motorka se dvěma mladými exempláři a vám dojde, že byste přeci jen mohli mít problém. Když vás tatáž motorka mine podruhé, o poznání pomaleji, pokoušíte se rozpomenout na hmaty a chvaty ze dvou lekcí karate, které jste absolvovali, když vám bylo deset. Jste sice větší a, co si budeme vykládat, i širší (v ramenou!), ale oni asi budou profíci svého nočního řemesla. Když se zvuk motorky blíží potřetí, a přemýšlíte, kam si nacpat telefon, aby ho nenašli a začnete hledat světlo na konci tunelu.

Kdo hledá, najde. Na křižovatce sedí dvojice nočních cyklopolicistů, kteří v nekompletních uniformách pokuřují na obrubníku. Hrajete to na klid.

"Dobrý den, kudy se dostanu ke kostelu San Felipe, prosím?"
"Dobrej, to máte kus cesty. Pět bloků zpátky a dalších pět doleva."

Deset bloků? A doprdele. Zvuk motorky krouží v ulicích okolo vás. Přibližuje se a oddaluje. Potkáte opilce a pak ještě jednoho. Počítáte bloky a jdete rychle. Po dobré půlhodině jste úplně střízliví a jste rádi, že jste na kraji parku před vaší rezidencí. Na obrubníku sedí a pokuřuje dvojice nočních cyklopolicistů v nekompletních uniformách.

"Všechno v pohodě?"
"Jo, díky moc. Vy jste mě sledovali?"
"Příště si vezměte taxík."

Ne, že bych nechtěl. Dobrou noc.

Spoustu fotek z Leónu i z jiných částí Nikaragui najdete na Flickru a "live reporting" frčí na Twitteru.  

Leave a Reply

Subscribe to Posts | Subscribe to Comments

Honza Andrš. @Deever

Čtyřiadvacetiletý minimalista a liberální zrůda. Strávil půl roku v Nikaragui. Oblibuje koloběhu.

Doma na Deever.cz.

Archiv

- Copyright © Nevzpomínám si [.cz] -Metrominimalist- Powered by Blogger - Designed by Johanes Djogan -