Posted by : Deever 20. srpna 2013

Nastoupit do špatného expresa je prakticky nemožné. Jakmile se vám podaří v rámusu tržiště/autobusáku identifikovat váš vehikl, děda řidič vás v táhne dovnitř a než se minivan naplní, místní se vám pokusí prodat banánové chipsy platanitos, studenou vodu v pytlíčku nebo cumlací caramelitos. Platíte přímo ve voze a to cenu garantovanou ministerstvem dopravy, které ji nějakým tajuplným způsobem dotuje.

                       
Expreso, což je většinou celkem nový mikrobus, slouží jako (téměř) bezzastávková přeprava mezi většími městy. Drsňáci nebo chudáci s více zavazadly si mohou užít autobusů, takřka výhradně amerických školních Bluebirdů ze sedmdesátých a osmdesátých let. Zastaví úplně všude a úplně každému, takže se cesta může dost protáhnout. 

Přestup v Managui je zážitek. Ještě než minivan zcela dobrzdí, skočí po vás taxikáři a pokud jste velká bílá hlava jako já (navíc s blonckou a dvěma brunetkama), jste jasný adept na zločin za bílého dne. Expreso do Granady odjíždí ze stejného trhu, ale pokud se spletete a omylem dojedete jinam, důrazně se nedoporučuje brát si taxikáře před vámi, ale spíš volat o taxi, kterému věříte.

Granada, i když je menší než León, má hodně vymazlené centrum s fajnovými hostely a restauracemi kde zkouší zahraniční kuchyni. Zdlábnul jsem v O'Shea's Irish Pubu burger s talířem hranclí a až na divnou housku bych ho prohlásil za poživatelný. Zasloužený oddech od tun gallo pinto (fazole s rýží), které jsem tu snědl a ještě budu muset příštích pět měsíců jíst.

"Quieretoňacocaagua?"


Kromě okukování pláže u špinavého Lago Nicaragua jsme klusali mrknout na koňskou přehlídku, která je součástí místních Fiestas de Agosto. Sbírka koňáků z celé Nikaragui se tu promenuje po vytyčené trase celým městem. Jednotlivé rodiny nosí vlastní stejnokroje a koně slavnostní postroje. Dav naplní Parque Central a přilehlé ulice a propukne v hluk. Celou dobu nás zavalovali pouliční prodejci čehokoliv - brýlí, žvýkaček, balónků, hraček karamel, cukrové vaty nebo svaté trojice z podnadpisu - Toňa, Coca-Cola, Agua).

Milovníky zvířat asi nenadchne, že koně jsou celou několikakilometrovou trasu nuceni do zvláštního parádního kroku. Na druhou stranu, na místní poměry vypadali celkem zdravě.

Milovníky artu dojmou alegorické vozy, které vypustila místní pivní jednička Toña. Včetně šesti unavených couřiček v minisukních na korbě. Místnímu padremu, kterého jsem hodinu před tím poslouchal na mši v Iglesia la Merced, musela prasknout cévka (nebo guma u trenek).

Milovníky lidí asi nenadchne tradičně laxní policia, která se specializuje zejména v postávání, neřízení dopravy a nekontrolování davu. Jen tak mimochodem - prakticky každý rok při oslavách někdo zemře, letos jsme se doslechli o jednom případu. Pouličního prodavače kopnul kůň do hlavy.

Fotecky by S.

Leave a Reply

Subscribe to Posts | Subscribe to Comments

Honza Andrš. @Deever

Čtyřiadvacetiletý minimalista a liberální zrůda. Strávil půl roku v Nikaragui. Oblibuje koloběhu.

Doma na Deever.cz.

Archiv

- Copyright © Nevzpomínám si [.cz] -Metrominimalist- Powered by Blogger - Designed by Johanes Djogan -