Posted by : Deever 14. prosince 2011


Nebýt rušen u psaní, mít konečně klid na práci a odpálit produktivitu kamsi do hvězdných výšin... nic takového mi nerušivé editory nikdy nezajistily. Psal o nich René Nekudapsal o nich Lukáš Gregor, psali o nich mnozí další. Psaní v nerušivých editorech je sexy. Ale jsou vůbec k něčemu?



Vyrazil jsem na lov antirušivých editorů. Na mém prastarém minimalistickém ThinkPadu běží Windows, takže má nabídka sexy editorů se mrknutím oka zkrouhla na pár pohrobků, které jsou k dispozici na Windows nebo online. Po vynechání těch, které vypadají jako Text602, mi zbylo i pár použitelných (OmmwriterFocusWriterWriteMonkeyQuietWrite a další).

Psací (ne)rušička

Pravda, v těch editorech není nic, co by vás "rušilo" od psaní. Obrázek nebo klidná barva na pozadí, sem tam dokonce jakási relaxační muzika, základní formátování, ovládání skrz kontextové menu nebo klávesové zkratky. Většina z nich sice trpí tragicky omezenými možnostmi exportu, ale stejně to pak budete upravovat ve Wordu, než to pošlete editorovi, ne?

Samotná "nerušivost" je také poněkud sporná. Celoobrazovkový režim mi opravdu zabraňuje kliknout na vlídné červené O nebo archaické modré E. Skákat na plochu či mezi okny zkratkou Alt+Tab mi však nezabrání, stejně tak jako mi nezbrání koukat z okna, na kytičku na stole nebo sousedům do obýváku. Všemožné připomínače a vnucovače si stejně musím vypnout sám, to za mě distraction-free writer neudělá. Pokud nepíšete ve velké bílé odhlučněné krychli, stejně vás stále bude něco "rušit". Ten přepínač je v hlavě, ne v počítači.

Skutečná použitelnost

A teď to hlavní - co na tom vlastně budu psát? Píšu práce do školy - bakalářku, seminárky, projekty. Píšu jich hodně, ale nikdy ne tak, že bych na to využil jenom svoji hlavu. Na jakoukoliv práci, při které je potřeba pracovat se zdroji (tudíž i práce žurnalistického typu), nerušivce nemůžu použít. I k literárním dílům většího rozsahu přece potřebuji přípravy a zdroje. Dobrá, a co kratší útvary psané bez přípravy? Básničky, deník? Já osobně píšu básničky na papír a deník si nepíšu vůbec (a ten, dle mého, patří na papír taky).

Jinými slovy - kromě velmi krátkých prací, kde nepotřebuji žádné zdroje, nebo věcí vyloženě osobních, kde je jediným povinným zdrojem moje hlava, nerušivé editory v podstatě nemůžu použít. A navíc mě ani zdaleka neuchrání všech rušivých a rozptylující prvků v mém okolí, které lze odstranit jen těžko.

Jak se stát spisovatelem v deseti triviálních krocích 

Nerušivé editory, dle mého, prodávají hlavně pocit. Pocit, že jste v tvůrčím procesu. Že jste právě teď hrozně kreativní. Doplňují mozaiku spisovatelského stereotypu. Znáte to, ne? Starbucks, brýle, Macbook, nerušivý editor, sáčko s ošoupanými lokty. Takové spisovatelství pro spisovatelství. Kreativita vyvěrá odjinud, pokud se nemýlím. Zájemcům o tuto tématiku doporučuji mimo jiné jeden z posledních dílů The Simpsons, Book Job, který hezky ilustruje obecné představy o "spisovatelství".

Nelze je šmahem odsoudit, ale je dobré se pořádně zamyslet, k čemu vám nerušivý editor vlastně bude. Mě k ničemu, je mi líto.


{ 1 komentářů... read them below or add one }

  1. Mně pomáhají. Právě k psaní těch literárních děl, ke kterým podle tebe taky potřebuji zdroj. Ne, Nepotřebuji a nesmím potřebovat. Pokud se dám do psaní, nesmím se nechat rušit, všechno už mám v hlavě a v psaní využívám intuici. Pro psaní povídek a blogových příspěvků (já u nich zdroje nepotřebuji - obrázky a odkazy dodám po napsání textu) je důležitý nerušený tok myšlenek do editoru.
    Pro mě jsou tedy antirušivé editory spasením.

    OdpovědětVymazat

Honza Andrš. @Deever

Čtyřiadvacetiletý minimalista a liberální zrůda. Strávil půl roku v Nikaragui. Oblibuje koloběhu.

Doma na Deever.cz.

Archiv

- Copyright © Nevzpomínám si [.cz] -Metrominimalist- Powered by Blogger - Designed by Johanes Djogan -